02 - Éra volných větroňů
Po první modelu slepeném s pomocí otce a který i letěl, následovala cesta do modelářského kroužku a další modely na sebe nenechaly dlouho čekat.
A1 TOM (stavebnice IGRA) existoval 2x,
tehdy A2jka (dnes F1A) SAPER 13 (také IGRA) existoval také 2x (přiložené ilustrační foto není z mého archivu),
k tomu zděděná A2jka z kroužku,
A2ka FIT (plán Modelář 37z), který při 2. letu uletěl i s časovačem, 
2 vlastní A1ničky podle jakýchsi plánů, co se mi dostaly do ruky,
pokusný model na gumu (rozpětí cca 800mm).
Řádné nakopnutí do modelařiny přišlo s okresními žákovskými přebory, kdy jsem kategorie A1(dnes F1H) a A2 (dnes F1A) bezkonkurenčně vyhrával, nebo se dělil s bratrem. Na krajských přeborech 1975 Nymburk, 1976 Mladá Boleslav a 1977 Kladno (děkuji rodičům za podporu při dopravě) už se vítezství nekonala, nicméně postup na MČeskéR (ne MČSSR) 1976 do Jindřichova Hradce byl pro kluka z nemodelářské rodiny zážitkem a první samostanou cestou za modelářskými metami. Tam ale 3 maxima s A2jkou na postup na MČSSR nestačila. A tam také začal klíčit můj odpor k přehnané "péči" o rodinný dorost ze strany špičkových modelářů-tatínků. Protože takoví jako já byli na MČR ve značném početním oslabení a převažovali mladí tahači, pouze vlekající větroně postavené, zalétané a donášené tatínky. A kluk po vleku ani nesbalil naviják. I dneska je do očí bijící, když 10ti letý kluk tahá větroně s krouživým háčkem, plným uhlíku a potahem bez jediné vlnky. Stavěl a zalétával ho on? A kolik opravdových modelářů z nemodelářských rodin by vyrostlo, kdyby bylo třeba podepsat, že model stavěl soutěžící žák?
Takže s přestupem do juniorského věku a ztrátou motivace v podobě úspěchů na soutěžích zatím skončila moje éra volných větroňů. Uvědomte si, že pokud se ke mě vůbec dostal kalendář soutěží, tak jen, když vyšel v Modeláři (to nebylo každý rok) a nejrychlejší informační prostředek byl dopis a pošta. Telefoních aparátů bylo tenkrát 15 v celé vesnici (MNV,hasiči,škola, pošta,nádraží, 2x obchod a zbytek mezi lidma), veřejná budka žádná a mobily nebo něco jako PC a internet bylo maximálně ve sci-fi filmech.
K volným modelům jsem se na chvíli vrátil, když můj mladší syn dospěl do věku, kdy dokázal hodit házelo. V letech 2008-2011 jsme společně objeli několik soutěží v kategorii házedel a A3jek. Úspěchy se nekonaly, bylo to víc o soutěžní atmosféře a především, syn viděl, jak se volné kategorie létají na špičkové úrovni. Jak začal létat s U-modely, nezbýval na volné létání čas.