04 - začátky s U-modely
Na sklonku žákovského věku se mi podařilo pořídit motor MVVS 1,5D jako pomocný motor k tehdejšímu větroni. Spolu s bratrem jsme pak ulepili Bažanta a na nejprve silonových vlascích, později už na ocelových strunách začali za množství kotrmelců pronikat do tajů upoutaného létání.
Protože Bažant i motor přežili naše pilotní pokusy (ještě oba existují), dalším krokem byl něco jako akrobat na MVVS 2,5DR zvětšený z malého plánku v Modeláři. Díky němu jsem zaletěl první záda, první přemet i první osmu. A také byl odrazovým můstkem pro vlastní konstrukce upoutaných modelů.
Psal se rok 1980 a začal vznikat vlastní malý upoutaný akrobat. Netušil jsem, že tato konstrukce bude základem typové řady, končící zatím 5. verzí, že vyjde jako informační plánek v časopise Modelář a že se po dlouhé řadě let s modifikací mé konstrukce setkám na soutěži UŠ v rukou současného nejúspěšnějšího žáka (rok 2011). Akrobat 1 měl pohon motorem MVVS 2,5DR, ovládané klapky a bez problémů létal záda, přemety normální i invertní včetně násobných, ležaté osmy. Rekordně zaletěl za sebou 33 normálních a pak 18 invertních přemetů. Na vyšší akrobacii jsem si netroufnul, protože jsem ji nikdy u nikoho naživo neviděl (internet a youtube bylo sci-fi).
Kolem roku 1982 vznikla vylepšená verze Akrobat 2, zejména vyztužená v místech, kde předchozí model praskal. Tento model dožil až do konce mého počátečního období upoutaných modelů, které skončilo založením rodiny a obecným útlumem modelářství po roce 1989.
Další vlastní konstrukce byla upoutaná SUMka Jak-18T na motor MVVS 1,5D. Nelétala špatně, soutěžně nikdy nikde nebyla a po jednom průletu nad hlavou níž než byla délka lanek a následném utržení z las skončila svůj krátký modelářský život.
Pak víceméně z hecu vznila moje zatím první U-maketa Zlin Z-526AFS zmenšením plánu RC makety. Díky řadě konstrukčních chyb (karburátor nasával částečně spaliny z výfuku, podvozek se zatahoval příliš rychle,....) se nedočkala výraznějšího poletování a dodnes (2016) zdobí zeď rakovnického modelářského kroužku.
Úspěšnější SUMkou byl v roce 1983 Kittiwake na motor MVVS 2,5DR a o rok později postavený identický druhý Kittiwake už se soutěžní povrchou úpravou.
Tyto modely se se střídavými úspěchy (podle toho, kdo se na soutěži sešel) účastnily soutěží SUM v okolí (Louny, Zdice, Kladno) v letech 1983-1985.
Pak byly oba odvezeny na vojnu, kde jsem v sezoně 1986 jako reprezentant armády objížděl soutěže SUM na Ostravsku. Bohužel, armádní soutěž v červenci 1986 byla poslední, kde létaly.
Na vojně také vznikla krásná, bohužel jen nelétající maketa L-410UPV, která se jako exponát zúčastnila v roce 1985 celostátní výstavy Zenit a pak zdobila armádní klub na letišti v Mošnově.
Vrcholem mého tehdejšího konstrukčního snažení byl B-25G Mitchell, zkonstruovaný někdy v roce 1980 a stavěný s přestávkami až do roku 1988. Zažil sice jen 3 soutěžní sezony (1988-1990), ale účastníci tehdejších soutěží na něj dodnes vzpomínají. 2 motory MVVS 2,5DR s ovládanými otáčkami v kombinaci s hmotností 2kg sice téměř neumožňovaly bezpečný let na 45°, ale jinak chování ve vzduchu bylo přesně jako bombardér a změny rychlosti v závislosti na otáčkách a realistická mezipřistání byla velmi působivá. Jednu soutěž jsem dokonce odlétal jen s jedním funkčním motorem, ale to už byla "nouzovka na dotažení se domů".
Po roce 1990 s obecným trendem útlumu modelářských aktivit soutěže upoutanců téměř zmizely a rodinné existenční starosti nedovolily po několik dlouhých let tyto aktivity provozovat.